„Apolón Perepenčuk se vrátil domů a doma najednou pochopil, že nic už mu nemůže vrátit minulý život a že ten život byl směšný a naivní. Směšná a naivní byla i jeho touha stát se velkým hudebníkem a slavným, proslulým člověkem. A ještě pochopil: celý svůj život žil nesprávně, dělal nesprávné věci a říkal nesprávná slova… Ale jak měl žít správně, to ani teď nevěděl."