„Byl jsem lékař, který je měl uzdravovat, a když odcházím, mám pocit, že jsem přispěl k jejich zavržení. ''(Profesora Lejeuna zdrtilo, když jiní lékaři použili jeho výzkumy Dawnova syndromu k tomu, aby jej diagnostikovali u plodů a doporučovali jejich potracení. Považoval to za odporné zneužití lékařské vědy a po zbytek života vedl proti interrupcím urputný boj.)'"