„Dokud stojí tento kopec / dokud teče tato řeka, / naduté staré šantaly a bambuly, / kteří se mohou uzívat, jak rozvláčně si lžou / v prašivém sněmu, kde / každý si bere cizí klobouk, v té jedomorně, / jež nemá víc oken, než jich má peklo, / stále stejná úcta čeká."