„Ještě před nějakými 100 nebo 150 lety patřilo mluvit česky a mluvit hezky česky, správně česky, k dobrému tónu v určité společnosti. A to právě proto, že tu češtinu tehdy cítili jako trošku ohroženou a ta správná čeština byla vlastně výrazem občanského, sociálního, národnostního, politického postoje, zatímco dnes už jsme si tou češtinou tolik jisti a víme, že nezahyne, že na to trošku hřešíme."