„Když jsem se tehdy v roce 1977 poprvé doslechl o punku, čekal jsem už šest let, až takový názor uslyším: poslouchat, jak nějaký chlápek mlátí do bubnu, jako by mlácení do bubnu bylo to jediné, co od života chce. A pro mě to bylo především politické stanovisko. Protože hnutí, jehož součástí jsem byl já, se pochopitelně unavilo.{{Citace monografie"