„Klasický balet mého dětství a mládí byl jako načinčaná výkladní skříň. Já jsem s takovým pojetím nesouhlasil. Nechtěl jsem pokračovat v udržování této tradiční linie, ale přenést do postav reálný život, skutečné city. Vyjádřit tancem živé emoce, psychologické pochody, vnitřní stav hrdinů ve vypjatých situacích. Chtěl jsem, aby publikum bylo uhranuto osudovostí postav."