„Nechtěla jsem, aby se mě jednou děti zeptaly, proč jsme si to všechno nechali líbit. A když byla později podepsána Helsinská deklarace, řekli jsme si, že nemůžeme k té věci mlčet a že přece někdo nemůže být zavřen za to, že přepisuje na stroji fejetony Ludvíka Vaculíka. Nežít ve lži, o to šlo."