„Pak spolu seděli na schodech a mlčeli. Bůh lítal nad náměstím, byl už večer, byla tma a on tam lítal podoben netopýru a hrozil nebesům a vyčítal jim, proč tohle dopouštějí, ačkoli musel vědět, že to působí komicky, když Bůh hrozí nebesům, a také musel dávno vědět, že nikdo na nebesích nic nedopouští ani neřídí, jelikož člověk sám je strůjcem svého štěstí. Harlakýn a Matěj mlčeli a přemýšleli o… celý citát"