„Šedesátá léta znamenala v českém výtvarném umění nejen obyčejný vzrůst kvantitativní, ale především proměnu kvalitativní: najednou jako by bylo nad slunce jasné, že umění není ideologickým nástrojem moci, ale ani interesantním, avšak zbytným doplňkem společenského dění.{{Citace monografie"