„Šli bok po boku, zelené stvoly šimraly Athanagora na nohou a zlehka se otíraly o Angelovy kalhoty a pod jejich kroky praskaly prázdné ulity žlutých šnečků a se zřetelným a jasným zvukem z nich tryskal prach, jako když dopadne kapka vody na křišťálovou destičku ve tvaru srdce, což je přiblblé."