„Tady je moje nejlepší a upřímná vzpomínka na to, co se stalo: někdo, už si nepamatuji kdo, mě vedl ke zbrani a já jsem si sedla, stále jsem se smála, stále jsem tleskala. Nemělo to nic společného s tím, kde jsem seděla. Skoro jsem ani nepřemýšlel o tom, kde sedím. Blesky fotoaparátů... Je možné, že to byla léčka, že to Vietnamci měli všechno naplánované. To už se nikdy nedozvím. Ale jestli ano… celý citát"