„V žádné zemi, ani v rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo. ''(z jeho proslovu 23. listopadu 1989 k dělníkům v pražské ČKD, kteří na tuto větu reagovali pískotem a skandováním „Nejsme děti!“ a „Demisi!“, Štěpánovo vystoupení bylo poté předčasně ukončeno)'"