blůzokalhotový

Etymologie

Ve 20. letech 20. století nějaké ministerstvo ve svém úředním listě informovalo, že „zajistilo pro své gážisty zásobu blůzokalhotové látky“. Slovo bylo vzápětí pokáráno v časopise Naše úřední čeština (NÚČ). Když jej o nějaký čas později ve svém výnose použilo další ministerstvo, tento časopis jej znovu květnatými slovy odsoudil. (Prý se tento úřední vynález „měl zašít do košilopodvlékačkového plátna a hodit do moře na otravu žraloků“.) Dotyčné ministerstvo si však věc nenechalo líbit a úředně pokáralo redakci časopisu Naše úřední čeština za to, že prý má nedostatek respektu k úřední péči o obohacování a zdokonalování českého jazyka, že brzdí jazykový vývoj, že upírá češtině právo vytvářet složená slova tak jako je vytváří němčina atd. V reakci na obranu redakce NÚČ, že čeština slova složená tímto způsobem netvoří, reagovalo ministerstvo slovy, že to prý jsou pravidla, která vymyslili profesoři, a na ty se úředně nic nedá. Časopis Naše řeč, který se pokusil obě strany rozsoudit, se o tomto slově vyjádřil také značně ironicky („předpotopní monstrum“) a přístup ministerstva (trefně) charakterizoval jako „sebevědomou nevědomost, která se činí směšnou z moci úřední“. Na druhou stranu připomněl, že podobná slova (knihovtipník, zelenochrupka, ránokladka a chřípkoprach) vytvářel v době národního obrození Alois Jirásek (resp. jeho románový hrdina F. L. Věk) a sarkasticky poznamenal, že tedy došlo k významnému posunu, protože zatímco F. L. Věk (Jirásek) je vytvářel v zásadě jen pro svou radost, vláda nadána mocí úřední je schopna tyto „plody svého tvůrčího ducha“ i uvádět v život. Vedle toho neznámý autor daného článku (ironicky) uvedl, že „slovo bluzokalhotový musí býti v češtině možné, protože je především úředně potřebné a úředně uznané“. K samotnému slovu blůzokalhotový se časopis Naše řeč vyjádřil v tom smyslu, že se nejedná o složeninu dvou adjektiv dle vzoru československý (český a slovenský), jak se zřejmě mylně domnívala redakce NÚČ, ale o přídavné jméno utvořené příponou -ový ze složeného podstatného jména blůzokalhota („oblek, který je bluzou a kalhotami zároveň“), přičemž blůzokalhota je vytvořené obdobně jako slovo slovo ptakoješter a tento typ složenin označují indičtí gramatikové slovem dvandva, čeští jazykovědci pak složeniny kopulativní, slučovací. Tyto složeniny jsou v českém jazyce velmi vzácné (srovnej ptakoješter).

Význam

1. související s blůzokalhotou