člověk

Etymologie

Přes staroslověnské чловѣкъ z předpokládaného praslovanského *čьlověkъ, *čelověkъ, které z předpokl. prabaltoslovanského *kelawaikas. Jde patrně o prastarou složeninu dvou základů: *čelo- / *(s)kwel- ve významu „kmen“, „rod“, „čeleď“ a druhého, z nějž vychází např. litevské vai̇̃kas — „dítě“ anebo české věk. Možno tedy vyložit zhruba jako „dítě rodu“, případně též „bojovník rodu“. Srovnej též Čech, čeledín.

Význam

1. bytost se vzpřímeným tělem, duševními schopnostmi se odlišující od zvířat
2. (jen v singuláru) všechny lidské bytosti
3. (jen v singuláru) obecný, zevšeobecňující podmět zastupující např. reflexivní či trpné vazby