dezolát

Etymologie

V životném politizujícím významu se slovo v češtině vyskytuje až počátkem 20. let 21. století. Dotehdejší význam byl z žargonu psychiatricko-psychologického. Vychází patrně z anglického výrazu desolate a zřejmě také z francouzského désolé, kterážto obě slova pocházejí z latinského desolatus, jež odvozeno od slovesa dēsōlārī — opouštět, zanechávat, ponechávat na pospas, které vychází z adjektiva sōlus ― sám, samoten. Srovnej např. francouzské désolément, désolation, španělské consuelo, české konzole. Nelze vyloučit, že v nejnovějším významovém posunu sehrála roli i slova dezinformace, dezinterpretace. — K psychiatrickému podvýznamu srovnej např. výrazy jako frustrát, deprivant, jež také přešly z původně odborného jazyka do oblasti obecnějších pejorativ, nadávek.^([zdroj?])

Význam

1. (neologismus, hanlivě) člověk, který šíří dezinformace a propadl jim; zpravidla odmítá autoritu státu a státních institucí, úlohu tradičních elit a je náchylný ke konspiračnímu myšlení
2. (hanlivě) ztroskotanec, člověk, který je neúspěšný vlivem svých nízkých duševních schopností