finta

Etymologie

Pochází z italského finta (asi přes německé Finte) odvozeného od finto, příčestí trpného od fingere (předstírat), které je převzaté z latinského fingere téhož významu. Od latinského fingere jsou odvozena také například slova fikce, fiktivní, fingovat či figura.

Význam

1. chytré jednání směřující k oklamání, obelstění někoho nebo usnadnění práce
2. náznak pohybu k obelstění soupeře