fofr

Etymologie

Ve významu vějíř vzniklo z dřívějšího německého Focher, Föcher (dnes Fächer), to z fochen (rozfoukávat oheň), to ze střednělatinského focare (zapalovat, rozněcovat) a to z latinského focus (ohniště). Souvisí se substantivem fokus a vliv mělo na vznik substantiva fukar. Ve významu fukar vzniklo z fofrovat (čistit fofrem), které je z německého fächern s přikloněním ke staršímu, už existujícímu slovu fofr ve významu vějíř (obě věci jsou k hýbání se vzduchem). Z významu fukar se přeneslo na význam shon, spěch, s kterým je příbuzné polské dialektální mieć fefra (mít strach), východočeské (u Miletína) fofrník (divoce pobíhající dítě), fofrovat obilí (čistit fofrem) nebo fofrovat se (chumelit se).

Význam

1. spěch
2. fukar na vyfukování plev
3. vějíř