idiot

Etymologie

Přes novověké západoevropské jazyky a latinu ze starořeckého ἰδιώτης — doslova soukromník; laik, jež vychází z přídavného jména ἴδιος — zvláštní, osobní, vlastní. Hanlivého významu nabylo již v antickém Řecku - zhruba ve smyslu nevzdělanec, ignorant, který se nezajímá o život obce, nýbrž jen a pouze o věci vlastní. Srovnej idiom, idiosynkretický.

Význam

člověk postižený idiocií, nejtěžším stupněm oligofrenie
velmi hloupý člověk