jev

Etymologie

Deverbativum od jevit (se), vyvinuté ze staročeského jěv, deverbativa od jěviti, které má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. To pochází z praslovanského *aviti sę, odvozeného z indoevropského *au- („vnímat“).

Význam

1. fakt, proces nebo událost, který je možno smyslově pozorovat