kněz

Etymologie

Všeslovanské. Polské ksiądz, ruské князь (kňjaz), srbské књаз (knjaz), chorvatské knêz, staroslověnské кънѧзь (kъnędzь). Předpokládané praslovanské *kъnędzь je raná výpůjčka z textově nedoloženého pragermánského *kuningaz – vládce rodu, král (srovnej německé König, anglické king – král a litevské kunigas (kněz, farář) versus kunigaikštis (kníže, velekníže)) od *kunja- 'rod, pokolení', jež souvisí s latinským genus téhož významu. V západoslovanských jazycích došlo k významovému posunu světský hodnostář, kníže → církevní hodnostář, kněz. Srovnej kníže.

Význam

1. muž oprávněný vykonávat posvátnou službu a předsedat náboženským obřadům; prostředník mezi člověkem a božstvem
2. příslušník stavu, jenž je výlučně oprávněn sloužit eucharistii