kníže

Etymologie

Staročesky kniežě – knížecí syn, od kněz ve významu kníže. Když došlo v češtině k přehodnocení významu slova kněz na duchovní, převzala odvozenina význam panovník.

Význam

1. příslušník vyšší šlechty, stojící mezi vévodou a hrabětem
2. panovnický titul