mořit

Etymologie

Všeslovanské. – Polské morzyć, ruské морить , srbochorv. moriti. Praslovanské *moriti je kauzativum k *merti (mřít), má tedy význam 'způsobovat mření, umírání', ke střídě samohlásky srovn. mor. Podobné útvary jsou litevské marìnti téhož významu a sanskrtské māráyati 'moří'. Dále viz smrt, mařit, můra. Kromě češtiny již jen slovenské moriť, ruské морить téhož významu. Praslovanské *moriti souvisí střídáním samohlásek s *marati 'špinit' (polsky marać, ruským марать téhož významu), příbuzné je asi řecké μορύσσω (moryssó) 'špiním, černím' a snad i litevské moraĩ (pl.) 'plíseň' z indoevropského *mer-/ *mor- 'černit, špinit; špinavá skvrna'. Srovnej i s heslem mourovatý.

Význam

1. hubit, trápit
2. splácet částečně dluh
3. nechávat (látku) nasáknout kapalinou z důvodu ochrany