oheň

Etymologie

Všeslovanské. – Polsky ogień. ruské огонь (ogóň), srbochorvatské òganj, staroslověnské огнь. Praslovanské *ognь je příbuzné s litevským ugnís, latinským ignis, sanskrtským agnih téhož významu, vše pak z indoevropského *ognis, genitiv asi *egnis, čímž se částečně vysvětlí různé násloví (srovnej podobně noc). Srovnej s výheň.

Význam

1. úkaz provázející hoření v podobě zářících plamenů vyzařujících teplo
2. rozsáhlý oheň (1) spalující mnoho objektů
3. střelba ze zbraní
4. pocit horka
5. citové vzplanutí
6. vrozená tmavě červená skvrna na kůži člověka