plyn

Etymologie

Do češtiny zavedl Jan Svatopluk Presl na základě polského płyn („kapalina, tekutina“). Slovo po určitou dobu neslo i původní význam z polštiny, než došlo k jeho zúžení, jak dokládá i Jungmannův Slovník česko-německý, který kromě příkladů odpovídajících dnešnímu významu (Wzduch (povětřj) gest tělo plynné, … – citace z Preslova Wšeobecného rostlinopisu) uvádí rovněž, že plyn je wěc plynutá, mokrá, … nebo Plynné části těla, gako krew. Polské płyn vzešlo ze slovesa płynąć („téci, plynout“) a to z praslovanského *plynǫti, odvozeného od *plyti („plout“), jehož kořen *ply- pravděpodobně vznikl prodloužením oslabeného stupně *plъ, jehož příkladem je plť (plným stupněm je *plov-, *plu-). To vše vychází z indoevropského *pleu- („plout, téci“), odvozeného od *pel- („téci, lít, pohybovat se“).

Význam

1. snadno stlačitelná látka nestálého tvaru, jejíž objem je dán objemem nádoby
2. plyn (1) sloužící k topení nebo svícení
3. pedál pro regulaci výkonu motoru automobilu nebo motocyklu