polír

Etymologie

Z francouzského parleur ve významu mluvčí (parler – mluviti) a italského parlare do němčiny v podobě parlieren, odtud posléze Polier. Románské tvary z latinského parabolare. Zvažovaná možnost původu v latinském politor ve významu šafář nebo středolatinském balius (jednatel) a následném italském balio (starosta) je velmi nepravděpodobná s ohledem na podoby v různých dobových verzích nářečí němčiny, které ukazují na původ v parleur: Palier (bavorsko-rakouské), Parlier, Perlier, Pallier (korutanské). Možné je také ovlivnění od polieren (hladiti) z původně latinského polire.

Význam

1. vedoucí skupiny řemeslníků (zedníků, kameníků, tesařů)