reptat

Etymologie

Vychází z praslovanského *rъpъtati, *ropotati, které je onomatopoické. Od něj pak následovníci ve všech slovanských jazycích, např. české roptat, polské nářeční reptać (žvanit), ruské ропта́ть (reptat), slovinské ropotati (drkotat, klapat, rachotit), staroslovanské rъpъtati (mumlat).

Význam

1. (reptat nad + instrumentál, reptat proti + dativ, či bez vazby) hlasitě nebo polohlasně dávat najevo svoji nespokojenost či nesouhlas, zejména vůči (vnucené) autoritě