sporý

Etymologie

Všeslovanské, vychází z praslovanského *sporъ, z kterého je i polské spory (hojný, vydatný), ruské спорый (zdárný), srbochorvatské spor (pomalý nebo nářečně trvalý). Původ je v indoevropském *spē- (prospívat, dařit se), z kterého je kromě praslovanského potomka také litevské sparùs (rychlý), staroislandské sparr (opatrný), anglické spare (skrovný, zbývající, nadbytečný), německé sparen (šetřit), staroindické sphirá- (mohutný, tlustý). Různorodé významy jdou až do protichůdných poloh (vydatnost versus spořivost v germánské větvi), a zdroj této protichůdnosti se vysvětluje tak, že co je vydatné, to se nevyskytuje tak běžně a je třeba s tím šetřit. Ve významu slabý se vyskytuje kromě češtiny jen ve slovenštině a lužičtině, čili jde asi o přímý vliv němčiny stejně jako u významu spořivý. Příbuzné je i spořit, které ve staročeštině (spořiti) znamenalo rozhojňovat, množit, nechat prospívat a význam ke spořit se posunul opět asi až pod vlivem německého sparen.

Význam

1. drobný, ale zároveň fyzicky zdatný
2. vyskytující se ve velkém množství
3. velmi slabý, nečetný, nedostatečný
4. spořivý; neutrácející zbytečně