stopka

Etymologie

Z anglického slova stop („stůj, stát, zastávka“, doloženo z roku 1483), které jako sloveso (to) stop znamená „zastavit, zabránit, ucpat“. Staroanglický tvar -stoppian (nacházející se např. ve forstoppian „zacpat, potlačit, zadusit“) byl přes středodolnoněmecké stoppen, starohornoněmecké stopfon (nyní německé stopfen s významem „ucpat, cpát“) vypůjčen z vulgárnělatinského *stuppāre („ucpat koudelí“), vycházejícího z latinského stuppa („koudel“), a to zase z řeckého tvaru στύππη (stýppē).

Význam

1. část plodu nebo květu rostliny, jímž přirůstají na rostlinu
2. část, součást něčeho připomínající rostlinnou stopku [1]