tupý

Etymologie

Všeslovanské. Polské tępy, ruské тупой, srbochorvatské tup, církevněslovanské tǫpъ – tupý, tlustý. Praslovanské *tǫpъ nemá jistý původ. Srovnává se s německým stumpf téhož významu, stampfen – tlouci, jež vychází z indoevropského *stemb-, od něhož je i řecké στέμβω – pěchuji, tupím, od varianty *ste(m)bh- sem patří např. litevské stambus – hrubý, sanskrtské stambhate – podpírá, zadržuje. Pro *tǫpъ je třeba vycházet z indoevropského *stemp-, *stomp-, od něhož je i *stopati. Původní význam těchto příbuzných indoevropských kořenů je podpírat, zadržovat, tlačit, udupávat apod., původní význam praslovanského *tǫpъ by tedy byl utlačený, zbavený výraznosti apod., z čehož dobře vysvětlíme i význam slovesa hanobit, ničit (v češtině a polštině). Jiný výklad spojuje s litevským tampýti – táhnout, staroislandským Ƿambr – tlustý, vzdutý, latinským tempus – čas, vše od indoevropského *temp- – táhnout, napínat.

Význam

1. nemající ostrou špičku nebo hranu
2. hloupý
3. (úhel) větší než 90° a menší než 180°