Vánoce

Etymologie

Matematik, astronom a lékař Simeon Partlicius vykládal etymologii slova Vánoce jako „Nativitas Christi“ a uváděl, že „české slovo vánoce od toho Weinachten pošlo“. V 15. století se vyskytoval spřežkový tvar Wanocze i wanocze („sto kop grossu Czieskych na Wanocze“, „na trzeti Wanocze“, „pak na wanocze ynhed przysstnye patnaczte kop grossuow“). Známo je též užití osobního jména ve tvaru vánočního pečiva (Janek „Wanoczka“). K odstranění spřežky došlo na základě mluvnice Josefa Dobrovského. Od poloviny 19. století se v obrozenecké češtině (r. 1849 dvojité „w“ nahrazeno jednoduchým „v“) a slovnících používal zápis vánoce. Jazykovědec a český slavista František Václav Mareš a prof. Stefan Michael Newerkla se kloní k výpůjčce sthněm. *wīnnahten (oproti názoru, že se jedná o hybridní kalk): staročeské vánocě, ← *vęnocę ← ve staré horní němčině *wīnnahten ← *ze wihen nahten *in den heiligen Nächten, wihen (světit), Nacht (noc).“ Podle slavisty Aleše Půdy zůstává české -á-, slovenské -ia- nevysvětleno. Machkův etymologický slovník uvádí staroněmecký tvar wínnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době. František Václav Mareš uvádí, že souvislost slova vánocě s německým Weihnachten, staroněmeckým wīnnahten je evidentní a že si jí povšiml už Josef Dobrovský (Dobrovský: Weihnachtsſtritzel, m. wánočka, ſſtědrowka). J. D. Dobrovský se domníval, že druhý komponent složeniny byl přeložen (nahten - noce), takže vznikl hybridní výraz a že k takovému formování českého výrazu docházelo i dříve jako například u slova bavlna (německy Baumwolle, Baum-wolle, česky ba-vlna).

Význam

1. tradiční křesťanské svátky, oslava narození Ježíše Krista (24.–26. prosince)