vichr

Etymologie

Z praslovanského postverbale *vichъrъ, *vichъrь vzniklo staroslovanské substantivum vichrъ (obě silný větrný vír). Postverbale vzniklo nejspíše z virъ (vír) přes viriti > vi-chrati nebo vi-chriti (přidání expresívního ch). Z tohoto také české vichr, slovenské víchor, víchrica, polské wicher, lužickosrbské vichor, ukrajinské vychor, ruské vichrь, slovinské vihar, viher, srbochorvatské vihar a bulharské vichăr. Příbuzné je také staroslovanské vichrъ s litevským viesulas, které je přejato buď ze slovanštiny (v době, kdy indoevropské s slovanština ponechávala nebo měnila na ch, litevština jej nahradila v tomto případě zpět na s) a nebo stejně jako praslovanské *vichъrъ přímo z praindoevropského *weis- (kroutit, vinout), původně tedy asi vířivá, krouživá větrná smršť.

Význam

1. prudký, silný vítr