whistleblower

Etymologie

Z anglického whistle(-)blower, složeniny z whistle — píšťalka/hvízdání a blower — ten, kdo fouká, substantiva činitelského utvořeného ke slovesu blow — douti, foukat, jež vychází přes staroangličtinu z předpokládaného pragermánského *blēaną. Srovnej např. německé blasen či latinské flāre. Viz též níže.

Význam

1. ten, kdo kompetentním orgánům (typicky policii) oznámí nelegální aktivity (např. korupci nebo znečišťování životního prostředí) (uvnitř) svého zaměstnavatele, ačkoli to není jeho povinnost a mohou mu za to hrozit negativní konsekvence (např. vyhazov z práce)