žrec

Etymologie

Slovo žrec společně s příbuzným slovem žertva patří mezi výpůjčky z ruštiny užívané v české literatuře 19. století jako poetismy, jejichž převzetí bylo v době národního obrození motivováno tehdejším obdivem obrozenců k Rusku a jeho kultuře. Konkrétně přejato z ruského жрец, to z praslovanského *žьrьcь (oboje téhož významu kněz), to vychází z *žerti (oběžovat bohům, slavit). Z toho pak právě vychází i praslovanské *žьrtva, z toho staroslověnské жрьтва, z toho zřejmě ruské жертва a z něj české žertva (vše významu oběť bohům). *žerti vychází z indoevropského kmene *gu̯er- (pozvednout hlas, chválit). Z toho samého kmene vychází i praslovanské *gornъ, z něhož je například české a slovenské hrana (zvonění za zemřelého). Z dalších jazyků je *žerti příbuzné přes indoevropské *gu̯er- asi s litevským girti (slavit, chválit), latinským grates (díky) a se sanskrtskými गृणाति (gṛṇā́ti; chválit, velebit) a गिर् (gír; chvála, dík).

Význam

1. slovanský pohanský obětní kněz
2. kněz vůbec