mundúr

Etymologie

Francouzské (resp. románské) monter (vystoupit, monter un cavalier — opatřit jezdci výzbroj) se na začátku 17. století dostalo ve zúženém významu do vojenské němčiny jako montieren („opatřit všechno ostatní pro vojáka nutné mimo zbraň.“) Vojenské výzbroji se pak ve vojenské (slangové) němčině říkalo Mundirung a později (na konci 17. století) Mondour (Mundur). První známé užití v češtině je z Harantových Pamětí z roku 1631 („Steinau regiment 500 koní silen, dobře vymundírovaný, ale v ten čas sotva 300 koní byl.“) detail →