Přeskočit na obsah
A
Anika
Synonyma
Svátky
Moduly
▾
Nástroje
▾
☰
☆
🌙
Hledání „Abeceda" — Citáty | Anika
Domů
›
Citáty
Citáty
Inspirativní citáty českých i světových autorů — moudrost a humor na jednom místě.
🔍
🎲 Náhodný výběr
⊞ Vložit
▾
Čeština je prý jazyk velice starobylý a vysoce vědecky pěstěný. Její abeceda má čtyřicet dvě písmena…
— 42
→
Abeceda učitelova je důležitější nežli bodák vojínův.
— Abeceda
→
Chromý, Z.: ''Abeceda moudrosti''. Praha: Proxima 1992. str.134.
— Lakomec
→
Reformu abecedy nelze připsat snadnosti čtení a psaní. To byl motiv Envera Pashy. Velkým dopadem a p…
— Abeceda
→
Čeština je prý jazyk velice starobylý a vysoce vědecky pěstěný. Její abeceda má čtyřicet dvě písmena…
— Písmeno
→
Chromý, Z.: ''Abeceda moudrosti''. Praha: Proxima 1992.
— Bratr
→
Rozprávka je báseň. Napísaná v šťastnej chvíli a zdokonaľovaná za storočia zástupmi neznámych. Tlmoč…
— Milan Rúfus
→
Abeceda učitelova je důležitější nežli bodák vojínův.
— Henri Brougham
→
Čeština je prý jazyk velice starobylý a vysoce vědecky pěstěný. Její abeceda má čtyřicet dvě písmena…
— Písmeno
→
Čeština je prý jazyk velice starobylý a vysoce vědecky pěstěný. Její abeceda má čtyřicet dvě písmena…
— Čínština
→
Reformu abecedy nelze připsat snadnosti čtení a psaní. To byl motiv Envera Pashy. Velkým dopadem a p…
— Abeceda
→
Čeština je prý jazyk velice starobylý a vysoce vědecky pěstěný. Její abeceda má čtyřicet dvě písmena…
— 42
→
Naše realita je velmi složitá. Jsme země se dvěma abecedami, třemi náboženstvími, čtyřmi jazyky, pět…
— Individualista
→
Ale my jsme v těch určitých pražských ulicích přece jen mluvili německy; nezbývalo nám totiž nic jin…
— Čeština
→
Čeština je prý jazyk velice starobylý a vysoce vědecky pěstěný. Její abeceda má čtyřicet dvě písmena…
— Čínština
→
Abeceda učitelova je důležitější nežli bodák vojínův.
— Abeceda
→
Naše realita je velmi složitá. Jsme země se dvěma abecedami, třemi náboženstvími, čtyřmi jazyky, pět…
— Abeceda
→
Naše realita je velmi složitá. Jsme země se dvěma abecedami, třemi náboženstvími, čtyřmi jazyky, pět…
— Ante Marković
→