blamáž

Etymologie

Převzetím německého Blamage, které vzniklo ve studentském slangu připojením francouzské přípony -age (-áž) ke slovu blamieren („zostudit“), které má také původ ve francouzštině, ve slově blâmer („kárat“), pocházejícím z pozdnělatinského blasphēmāre, původně z řeckého βλασφημέω (blasfēméō, „pomluvit“). Srovnej dále např. anglické blame nebo české blasfémie.

Význam

1. situace, ve které subjekt kvůli nějakému neúspěchu či selhání ztratí část své dobré pověsti a okolí na něj pohlíží s opovržením, posměchem nebo útrpností