kázeň

Etymologie

Staročesky i kazn, kazň, kázen, též ve významu 'pokárání, trest', staropolské kaźń, staroruské казнь, slovinské kázen, staroslověnské казнь (kaznь) téhož významu. Praslovanské *kaznь se obvykle vykládá z *kazati (viz kázat, srovnej ruské наказать 'potrestat'), vývoj významu by byl 'ukazovat, poroučet'--> 'napomínat, trestat'. Spojení s kát se (příponou znь jako v bázeň) vyhovuje významově lépe, ale jsou tu problémy hláskoslovné.

Význam

1. závazné dodržování nastoleného řádu; vynucování či pravidla takového chování
2. dobrovolné omezování sebe sama; sebeovládání, sebekázeň