manžel

Etymologie

Doloženo pouze v západoslovanských jazycích (čeština, slovenština, polština, lužická srbština). Staročeská forma je malžen, malženstvo (cf. pol. małżeństwo), dnešní forma je však doložena poměrně brzy. Nejstarší doloženou formou je církevněslovanský duální tvar malъžena s významem „manželé, manželský pár“. Původ slova není zcela jasný. Nejobvykleji se vychází z praslovanského singulárního *malъžena, které je chápáno jako složenina ve významu „muž a žena“, což je dvandvové kompozitum obdobné staroslověnskému bratъsestra („sourozenecký pár, bratr a sestra“). Toto kompozitum *malъžena bylo pak mylně interpretováno jako duál slova *malъžen („jeden z manželů“). Druhá složka tohoto kompozita by odpovídala slovu žena, první je však nejasná. Nejběžněji se vysvětluje jako hybridní kalk starohornoněmeckého mālwīp („manželský pár“), kde byla druhá část (wīp, cf. moderní německé Weib) přeložena, ale první (cf. moderní německé Gemahl) ponechána v původní podobě. Jako podobný hybridní kalk, kdy je první část složeniny ponechána v původní podobě a druhá nahrazena českým ekvivaletnem, bývá vykládáno také české slovo Vánoce. Starší výklady, které v první části slova spatřují nějakou formu slova muž (nebo germánské man), jsou dnes s ohledem na nejstarší doložený tvar považovány za nepřesvědčivé. Alternativní výklad nabízí Václav Machek, podle kterého slovo pochází z předhistorické složeniny *maldo-ženstvo (mladoženství, tj. „novomanželství“, status „čerstvě oženěného“ v protikladu ke svobodnému stavu, cf. slovenské nářeční výrazy mladoženík „ženich, novomanžel“ a mladožienka „nevěsta, novomanželka“), která se později zjednodušila *maldoženъstvo → malženstvo → manželstvo . Zároveň došlo k rozšíření významu „novomanželský stav“ → „manželský stav vůbec“. Formy manžel a manželka se pak druhotně odvodily od této formy v době, kdy už nebyla jasná původní stavba slova.

Význam

1. ženatý muž — v rámci svazku se svojí ženou
2. mn. manžel (1) a jeho manželka, sezdaný pár