Emitovat

Význam slova: Vysílat nebo vypouštět záření, zvuk nebo signál, například z televize nebo rádia. V kontextu může znamenat i vydávat něco, například emoce nebo myšlenky.

Synonyma: vysílat, vyzařovat, odesílat, produkovat, šířit, vydávat, unášet, vylučovat, pouštět, posílat

Hovorově: vysílat, vyslovit, vydat, vyčarovat, vysmát, vydechnout

Další synonyma

Přivodit

Vyvolat, způsobit, zprostředkovat nebo zapříčinit nějaký jev nebo situaci.

Konfúze

Nejasnost nebo rozpačitost, která může vzniknout v důsledku nepřehlednosti nebo nepochopitelnosti situace nebo informací. Je to stav, kdy člověk nemá jasnou představu o tom, co se děje nebo co se od něj očekává. Konfúze může být také způsobena zmatením nebo chaosu v myšlení nebo jednání. Je to stav, který může vést k nesnázím nebo nejistotě.

Rozfofrovat

Rozfofrovat znamená uspořádat nebo skládat něco dohromady. Toto slovo se používá v případě, kdy je potřeba něco složit z jednotlivých částí nebo uspořádat věci do nějakého pořádku. Slovo se však může použít i v přeneseném smyslu, například v případě řešení složitých problémů nebo odhalení tajemství. Je to synonymum pro slova jako seskládat, sestavit nebo vyřešit.

Početný

slovo vyjadřující velké množství, hojnost nebo rozsáhlost něčeho. Popisuje situaci, kdy je něco ve velkém počtu nebo je to velmi rozsáhlé. Používá se v různých kontextech, například v souvislosti s lidmi, objekty, informacemi nebo jevy. Může být také synonymem pro slova jako bohatý, plný nebo hojný. V jazyce se jedná o relativně časté slovo, které se používá v různých významech a souvislostech.

Non plus ultra

Nejvyšší stupeň, nejvyšší možná úroveň, naprostý vrchol. Slovo se používá v kontextu, kdy se chce vyjádřit absolutní dokonalost, nejlepší možný výsledek nebo nejvyšší kvalita. Může být také použito jako symbol konečného cíle, za kterým není možné dosáhnout nic lepšího. Výraz "non plus ultra" pochází z latinského jazyka a doslova znamená "nic víc za tím".

Skloňovat

Vyjadřuje proces rozdělování slov do skupin podle gramatických kategorií, např. pádů, časů, osob apod. V češtině se skloňují podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky, ve slovenštině navíc i slovesa.